Řemeslo, umění a nová řešení

Rozhovor s Niklasem Runessonem

První paprsky slunce si nacházejí cestu okny a dopadají na vířící prachové částice a nedokončený nábytek. Uprostřed místnosti stojí Niklas, klidný, soustředěný, téměř jako by byl součástí materiálu, se kterým pracuje.

Práci se dřevem má v krvi

Niklas vyrůstal ve Smålandu, regionu, kde lesy, řemeslné dovednosti a praktická kreativita byly vždy přirozenou součástí každodenního života. Jeho rodina provozovala malou dřevozpracující továrnu po tři generace a jeho dědeček byl stavitel lodí. Práci se dřevem má tedy od malička v krvi.

Chtěl jít svou vlastní cestou

Od samého začátku bylo jeho cílem dělat něco úplně jiného. Nechtěl jít ve šlépějích své rodiny. Přestěhoval se do Stockholmu a začal studovat ekonomii, design a technologie. Jeho záměrem bylo věnovat se kariéře v teoretické oblasti. Aby si však mohl financovat studium, začal spolupracovat s produkční agenturou, pro kterou dělal výstavby pro akce a eventy. To mu poskytlo výborný výcvik v rychlosti a efektivitě.

Po dokončení studia nehledal práci v kanceláři, ale pokračoval ve výstavbách. Zpočátku stavěl výstavní stánky a poté přešel k výrobě kuchyní na zakázku. Teoretickou oblast, které se chtěl původně věnovat, tedy opustil, avšak ani v řemeslné praxi nebyl úplně spokojený; stále cítil, že mu něco chybí. Chtěl si najít čas na to, aby vytvořil něco nového, něco vlastního. Nechtěl dělat kompromisy.

Rodinná továrna inspiruje novou budoucnost

Během návštěvy domova se podíval do tehdy uzavřené továrny, což ho inspirovalo k tomu, aby založil něco vlastního. Aby mohl vyjádřit sám sebe. Tím začala nová a dlouhá cesta, která ho dovedla tam, kde je dnes. Učil se prací a experimentováním, poučoval se z neúspěchů a nebál se zkoušet další věci. Jeho nábytek nese stopy této cesty; je originální, hravý, někdy připomíná práci sochaře, a vždy je na něm na první pohled vidět solidním řemeslné zpracování.

Dílna je místo, kde fantazie dostává reálnou podobu

Pracovní proces zřídka začíná u rýsovacího prkna. V Niklasově světě nápady pocházejí z jeho hlavy, rukou a samotného dřeva. Často vytváří jednoduché skici, ale následnému procesu nechává volnost v rozvoji.

„Musím dřevo cítit,“ říká, když přejíždí rukou po krásném, masivním kusu dřeva. „Je to materiál, který ukazuje, čím se chce stát.“

Niklasova dílna je jako z jiného světa. Stojí zde židle, stoly a zrcadla, které vypadají téměř jako živé. Jsou to tvary, které působí organicky, někdy humorně, a vždy hřejivě. Svůj nábytek často popisuje jako „přátelská stvoření“ –, a je těžké s tím nesouhlasit. Naklánějí se, ohýbají se a natahují, jako by se snažily něco sdělit.

Příroda jako stálý společník

Niklas stále dojíždí mezi svou dílnou v módní části Stockholmu a svým malým rodným městem ve Smålandu, kde rekonstruuje starou rodinnou továrnu. Jako obvykle nemá žádný plán, ale řídí se vizí. „Někdy se věci pokazí a musím je předělat. Ale naštěstí nespěchám.“ Část se stane dílnou. Část se stane domovem pro rodinu. Ale prozatím je to jen o dovolené.

Ve Smålandu si to užívá. Zde nachází veškerou inspiraci, kterou potřebuje: mechy, staré duby, jehličnaté lesy, kde světlo proniká korunami smrků. Rytmus přírody je patrný v každém jeho projektu. Nejde mu ale o doslovné napodobování přírody. Místo toho se snaží zachytit pocit: kulatost kamene vyleštěného vodou, rovnováhu stromu, který se zkřivil, ale zesílil, jemnou křivku cesty.

Jeho nábytek je robustní, ale současně jemný, je pevný, ale zároveň z něj sálá hravost. Každá křivka vypráví příběh.

Mezi uměním a funkčností

V jeho výrobcích panuje zvláštní rovnováha: jsou plně funkčním nábytkem a současně předmětem, který evokuje emoce. Někdy připomíná spíše sochu než židli.

Niklas ovšem nepovažuje za důležité nějaké dělení z pohledu funkčnosti či umění; obě polohy jsou důležité a vzájemně se doplňují.

„Kus nábytku by měl být něčím, s čím žijete,“ říká. „Něčím, co vidíte, čeho se dotýkáte a co cítíte každý den.“

Není proto divu, že jeho nábytek se stal vyhledávaným jak nadšenci do designu, tak sběrateli. Jeho robustní formy nabízejí prostor pro každodenní použití i kontemplaci.

Budoucnost se tvaruje ve dřevě

Navzdory svému úspěchu je Niklas v srdci stále řemeslník. Raději tráví čas ve své dílně než na pódiu a raději mluví o vlastnostech dřeva než o své vlastní roli. Jeho práce má však jasný směr: plynulý přítomný rozvoj a hmatový cit v době, která se jinak rychle a digitálně vyvíjí.

Den v dílně pokračuje a místnost se plní zvukem hoblování dřeva a tento rytmický zvuk má až meditativní rozměr. Tak se v jeho rukách rodí další kus nábytku, který při vzniku vyžaduje péči, čas a trpělivost.
Prosté shrnutí Niklasovy designové filozofie zní takto:
Nechte materiál promluvit. Naslouchejte mu. Objevujte nová řešení.

tým PROFI-ODEVY.cz převzato ze snickersworkwear.com